Z historie obce

Výpisky z obecní kroniky psané do roku 1937

viz odkaz

Výňatek z knihy „Paměti města Dobrovice a jeho okolí“ od A. Sládečka

Starý název vsi Auherce, Úherce (Ugerce, Ugerczie) ukazuje na pravlast slovanskou za Karpatami; v Haliči také několik vsí téhož jména se nachází.

Jak ze zpráv vysvítá, byly Ouřece od pradávna zbožím duchovním a náležely aspoň z části kapitule Pražské. Dne 11.listopadu r. 1274 vyňal král Otakar II. Pňovice v Čáslavsku a „Ugretz cum altis villis“ v Boleslavsku, náležející kostelu Pražskému, z pravomoci úředníků krajských či župních. 1)

Statky kapituly Pražské dělily se ve 32 prebendy celé a dvě poloviční; jedna taková prebenda byla ve Mcelích. Auherce počítaly se ale k obediencím, t.j. k těm statkům, které byly odevzdávány jednotlivým členům kapituly ke správě za jistý užitek R. 1404 držel obedienci v Auhercích kanovník Vítek z Černčic; 2) jinak byly Ouřece obediencí postní, neboť plat odtud býval rozdělován kanovníkům v době postní.

Dle listiny v archivu kapituly Pražské byly r.1402 dvakrát po sobě zdrancovány statky obediencí Pražské v Auhercích u Dobrovicevsi a jiných třech vesnicích nejprve od Zikmunda a pana Michala, potom od pana Beneše z Vartemberka na Vinařicích. 3) Vesnice ony jmenují se: Sviczibiez, Kochliz. Bethova; poslední jest asi nynější Bechov, druhé dvě, nyní neznáme, zašly nejspíše ve válkách husitských.

Když po válkách těch byly upravovány poměry majetkové, přiřknuty jsou Auherce kapitule Vyšehradské. 4) Jiří z Poděbrad zastavil pak ves Úherce kanovníků Vyšehradských s vesnicemi Loukovem, Loučkami, Podolem a jinými od kláštera Hradišťského Hynkovi z Valdšteina, což tento veřejně osvědčil r. 1475 5) Vesnice ty kromě Ouřec drželi po otci synové Hynkovi; Ouřece ale zase patřily ke zboží kapitulnímu až do r. 1570, kdy koupil je Jindřich z Valdšteina od probošta Petra z Lindy 6) a připojil k Dobrovici.

Pan Henyk z Valdšteina, jakž bylo již uvedeno, prodal r. 1617 v Ouřecích jeden selský dvůr regentu svému Mikuláši Zajíčkovi, jenž přišel oň konfiskací r. 1623. Později měla zde chalupu jeho manželka Žofie; chalupa ta r. 1654 vyhořela a pozemky od ní, výměry 20 korců, přešly v majetek vrchnosti.

Tehdy měl v Ouřecích jakýs pan Hendrych dvůr o 60 korcích výsevku, privilegiem osvobozený; dvůr ten po válce třicetileté pustý ležel a dostal se později do rodiny Jonášovské. Osud zpustošení, kterým postižen byl dvorec páně Hendrychův, stihl i mnohé jiné grunty. Ze statků Klackovského (37 kor. polí), Hrdličkovského (60), Bořkovského (65), Jonášovského (50) a Horákovského (45) zbyly jenom rozvaliny – rozbořené a pusté byly též chalupy Šafářovská (20), Martinkovská (20), Rezkovská (8), Kopovská (15) a Valdovská (15 kor.)

Hospodářů, již ve zpustlé vsi bydlili, zbylo všeho všudy osm, a to: sedláci Jakub Klacek (50 kor), Jan Fadrhons (50), Matěj Hložek (38), Jiřík Jonáš (40), Jakub Žáry (50), Jiřík Malcer (35) – a chalupníci Jan Prokop (20) a Jan Nekovář (16 kor). Největší statek o 75 korcích patřil Janu Felixovi, statek v Kotvicích Kryštofu Frycovi, úředníkům vrchnostenským v Dobrovici.

Během 50 let všecky pusté grunty znovu jsou zdviženy a poněvadž přibyl jeden, počítalo se ve vsi roku 1713 celkem 22 usedlostí.Dvorec dříve hamfestní páně Hendrychův jako obyčejný statek držel Matěj Jonáš mladší, měl ale o 7 kor. polí méně. V statcích druhdy pustých seděli dle dřívějšího pořadu: Jiřík Dvořák (69 kor. polí), Jiřík Klacek (60), Jiřík Fadrhons (33), Václav Fadrhons (45), Matěj Jonáš senior (40); v chalupách dříve pustých: Jan Hubáček (21), Martin Kment (21), Jan Vobora (14), Pavel Maštalíř (16); ve statcích za války ušetřených: Matěj Klacek ( 58 kor.), Václ. Dvořák (55), Václ. Hložek (46), Jan Jonáš (72), Václ. Konupka (44), Václ. Mulač (33) a v chalupách Jiřík Vinš (24), Václ. Turek (20). Ve statku Felixově hospodařil Matěj Fadrhons (70 kor.), v Kotviském Alžběta Jonášova (67 kor.); nový domek postavila Marie Hložková; majetník jeho r. 1713 Jan Mulač, poněvadž neměl docela žádných polností, byl nejchudším sousedem z obce. Jak se r. 1734 zjistilo, odúmrtím připadlo v minulých letech vrchnosti 45 kor. polí a luk poddanských.

R. 1786 popisuje ves takto:

  • Poloha místní, veská: Matěj Hanuš č. 1., Jiřík Hubáček č. 2., Jiříka Kmenta k čís. 24. zahrada, Matěj Klacek č. 3. – Cesta z polí. – Jan Špáta č. 30., František. Zvěřina č. 5. – Cesta z polí. – Matěj Horecký č. 6., Jan Rulík č. 7., Václav Brož č. 8., Jan Béř č. 9. – Cesta vesní. – Jan Fadrhons č.10., Jan Dvořák č.11., Jiřík Jonáš č. 13., Jan Mulač (domek) č. 12. – Brůdek obecní. – Vdova Dvořákova (domek) č. 22., Václav Hložek č. 29. – Obecní zahrádka. Pastušina obecní č.4. – František Neuman č. 14., Jiřík Horák č. 15.. Matěj Vinš č. 16.. Matěj Kredba č. 17., Matěj Jonáš č. 18., Jiří Heřmanský č. 19., Pavel Hložek č. 20., Vojtěch Dvořák č. 21., Jiřík Béř č.23., Jiřík kment č. 24.. Václav Zvěřina č. 25., též jeho domek na dvoře. Matěj Fadrhons č.26., Václav Hanuš č. 27., Matěj Jonáš č. 28. – Cesta k Semčicům .
  • Poloha polní: malá vopučka od gruntu Jiřího Dvořáka k poli Hermanského, v ní dům č. 31 Jířího Dvořáka.
  • Poloha podvesní: od cesty hlavní pode vsí k domu Jiřího Dvořáka.
  • Pazderní, zač. u pazderny a konec u křovin.
  • Křovinská, konec u jalového trní.
  • Jezírská, zač od Grusovy hrušky a končí u jezírku.
  • Jadrovská, od Jadrovky k polím na říšti.
  • Na říšti, zač. na říšti, konec u mostu pěčického.
  • Kakaborská, zač. u Pěčické vsi do Kakaborky, konec u rolí Mat. Kredby na kameně.
  • Pod horami, zač. pod horami a končí v Kačinci.
  • Kačinská, od Kačaných a Dlouhých a končí. na jílovišti.
  • Smrtelná, na jílovišti až k cestě smrtelné z Ouřec na Týnec.
  • Liška, pod Tejnicí až do lišek a k cestě
  • Utopenská, od Utopenského rybníka k obci Ouřecké.

Nynější katastr obce měří 4.16 km2. V něm obec helvetská zřídila si r. 1872 nedaleko vsi místo pohřební. Kapličku na návsi postavila obec Ouřecká r. 1820; první obnova stala se r.1867. V kapličce je dřevěná soška Rodičky boží s Jezulátkem v zasklené skřínce a dvě korouhve k procesím; vnější malby představují sv. Floriana, Františka Seraf.,. Křest Kristův a blahoslavenou Pannu Marii.

Hospoda v Ouřecích č. 25 byla emfyteutická 7) a držel ji koncem minul. století Václav Zvěřina. Při hospodě býval masný krám. Norbert Růžička, „frajman dobravský“, maje tu peníze půjčené, naléhal na zaplacení, a poněvadž hospodář platit nemohl, měla být živnost ve veřejné dražbě prodána. V tom vyskytnuvší se kupec hospodáře před pohromou zachránil. Byl to Josef Čejka, jenž hospodu r. 1791 odkoupil. Po něm následoval r. 1819 Petr Čejka, pak další potomstvo. Dědičný pacht na gruntu po vyvázání pozemků patentem ze dne 7. září 1848, č.1188., pozbyl všeho významu praktického, a tak i zde vlastníci požitků nabyli úplného práva vlastnického.

V srpnu r. 1898 postižena byla obec velkým požárem. Barák Šimonův, chalupa Jonášova a statek Rulíkův zcela vyhořely, z části poškozeny byly usedlosti Vackova a Měšťákova

Poznamenati sluší, že od počátku samosprávy až do r. 1868 byly vsi Týnec a Holé Vrchy v katastrálním svazku obce Ouřecké. Dne 11. března 1867 doporučilo okresní zastupitelství mladoboleslavské žádost obce týnecké za odloučení zemského výboru. Skutkem stalo se odloučení na základě zákona, zemského ze dne 14. listopadu 1868 č. 46., jímž ustavují se obce Týnec a Holé Vrchy jako „obce o sobě“.

  • O tom, jak ves časem rostla, zprávu podávají tato data:
  • Roku 1713 bylo 176 obyvatel ve 22 domech
  • Roku 1843 bylo 318 obyvatel v 44 domech
  • Roku 1890 bylo 374 obyvatel v 47 domech
  • Správu obce Ouřecké měli za doby poddanství v rukou rychtáři:
  • Roku 1588 Jakub Klacek;
  • 1653 Jakub Klacek (vnuk);
  • 1662 Matěj Hložek;
  • 1675 Tomáš Klacek;
  • 1686 Jiřík Kment;
  • 1745 až 1749 Martin Hloušek z čís. 8. (konšelé: Matěj Kment a Jan Jonáš);
  • 1749-1771 Matěj Fadrhons z č. 26;
  • 1771-1891 Matěj Klacek z č.3. (konšel Matěj Hanuš z čís. 1.);
  • 1791-1800 Jan Špáta z č. 31. (konšel Matěj Hanuš z čís. 1.);
  • 1800-1807 Václav Jonáš z č. 19. (konšel Matěj Vinš z č. 16);
  • 1807-1808 Jan Jonáš z č. 8;
  • 1808-1816 Jan Dvořák z č. 21. (konšelé Matěj Hanuš z č. 23. a Jan Jonáš z č.18);
  • 1816-1846 Jan Jonáš z č.18. (konšelé Matěj Hanuš, Václav Rulík z č. 7. a Matěj Svárovský z č.17.);
  • 1846-1860 Matěj Svárovský (konšelé Josef Dvořák z čís. 9. a Josef Zvěřina z čís.5)
  • Při první volbě představenstva dle schváleného zákona obecního byl zvolen představeným roku:
  • 1861 Jan Fadrhons z č. 42, radními Pavel Hložek z č. 20, a Hanuš Matěj z č. 23,
  • 1877 Jan Svárovský z č. 3. (starosta), Jan Fadrhons, Václav Jonáš (radní);
  • 1883 František Hanuš, Jan Svárovský a Jan Fadrhons;
  • 1889 Jan Jonáš., Václav Čejka a František. Hanuš;
  • 1898 Václav Zvěřina, Jan Jonáš a Václav Vacek.

Čerpáno z knihy: „Paměti města Dobrovice a jeho okolí“ od Antonína Sládečka (učitel měšť. školy na Kladně).Vydáno v roce 1900 v Praze (Nákladem města Dobrovice – tiskem F. Šimáčka)

Vysvětlivky k textu:

  • Orig arch cap. Prag – Reg II 380
  • Tomek. Děj. Prahy V 126
  • Tomek. Děj. Prahy. III. 415. – Srovnej děj. Dobrovice
  • Důvod nesnadno jest nalézti; v starších časích jak duchovenstvo kapitulní, taki statky zmateně se udávají; zaměňováním zvláště kapituly Pražská a Vyšehradská jsou postiženy. Mimoděk mi připadá, že Ugerce, kapitole Vyšehradská r.1088 Vratislavem II. věnované, byly naše Ouřece. Vinice, o nichž řeč též vsi, na slunném svahu k jihu obráceném mohli se zde dobře dařiti, a tolikéž i štěpné stromoví, jehož pěstitel, umělý štěpař Lovata se k r. 1115 připomíná. (Základ. listina kap. Vyš.–Zoubek. O základní měst v Čechách str 8)
  • Dobner. Monumenta I. 253
  • DZ. Trh. bílý č.17.
  • emfyteuse = dlouhodobý nebo dědičný pacht, který znalo již římské právo. Dědičný pachtýř odváděl vrchnosti plat úročný, ale měl plné právo gruntu užívat, v něm změny, pokud zhoršení nenastalo, činit i jej pro dobu svého práva dluhy neb služebnostmi obtížit. Právo emfyteutické přecházelo na dědice emfyteuta mohl je ale také. jinému prodat. Jakákoli změna v držení dála se ovšem s vědomí, vrchnosti, a šlo-li o prodej, vrchnost měla právo předkupní.
  • korec = stará plošná míra: 1 korec = 2877,32 m2